První „jarní“ výlet

Poslední podzimní výlet na koloběžkách vedl z Domažlic do Stoda, a protože mi skoro vždy přijde jako dobrý nápad trasy navazovat a tak nějak je ‚smysluplně‘ dokončit, začali jsme včera ve Stodě s tím, že dojedeme domů do Vejprnic.

Původní plán počítal s necelými třiceti kilometry, ale zajížďky k highlightům celé trasy a snaha vyhnout se bahnitým polňačkám nás nakonec přiblížila spíš ke čtyřiceti.

První významná odbočka a trase vedla k prastaré lípě v Záluží z níž zbylo sice jen torzo, které je ale stále dosti majestátní. Zde považuji za velice důležité zmínit, že kousek od stromu stýl kůň, který kýchal a odmítal nabízenou papriku. Kromě toho zde byli i Giganti. Nejednalo se však o poprsí Petry Černocké, ale o dva velké barokní dvory, z nichž jeden je vskutku krásně opraven.

Gigant 2

Cesta nás vedla dál Přehýšovem, kde stojí krásný gotický kostelík. Že asi nebude úplně gotický, to mi došlo hned (oni v 19. století měli lidi takovou urputnou touhu stavět všechno tak, aby to vypadalo o moc starší), že to ale není ani kostel, ale jen kaple, to jsem si přečetl až doma.

novogotická kaple Navštívení P. Marie

vodojem v Heřmanově Huti

V Přehýšově jsme se museli rozhodnout, jestli pojedeme dál původní naplánovanou trasou, nebo jestli si trochu zajedeme a navštívíme rozhlednu v Heřmanově Huti. Diskuze vlastně ani neproběhla a už jsme dupali z kopce – ano z kopce – do snad nejníže položené vesničky celé cesty. Pojal jsem tedy jisté podezření o existenci rozhledny, ale byla na mapě a mapy přeci nelžou!
Vzápětí se ukázalo, že mapy sice nelžou, ale stejně jako památná lípa už nebyla moc lípou a gotický kostel nebyl gotickým kostelem, ano rozhledna v Heřmanově Huti nebyla tak úplně rozhlednou. Je to totiž více jak 100 let starý, betonový vodojem při jehož renovaci, jakožto technické památky, někoho napadlo, že k němu přidělá schůdky a nechá tak turisty pokochat se impozantním výhledem táhnoucím se bezmála až k hranicím obce. Technická památka je to ale opravdu pěkná.

Jelikož se vždy hrozně nerad vracím stejnou cestou, kterou jsem někam přijel, opět jsem sáhnul k drobné úpravě původní trasy, která mi byla jak už to tak na našich výletech bývá, jednohlasně schválena. Kilometry ubíhaly stejně rychle jako text tohoto postu (to bylo hluboký, co?) a nás čekala poslední zaznamenáníhodná zastávka, kterou byla ptačí pozorovatelna nedaleko Líní. Ptáků z ní bylo vidět a hlavně slyšet opravdu poženahně, ale bez dalekohledu si zde žádný ornitolog ani neškrtne.

Pak už zbývalo jen dodupat domů s nezbytnou zastávkou u mlékomatu na kopci za Líněmi. Ta sice neni zaznamenáníhodná, ale přišlo mi, že po 30 km dupání, bylo čoko-mlíčko zdrojem největšího nadšení u většiny přítomných:-) Následná zkratka do Vejprnic přes polní cestu připomínající spíš řeku bahna, totálně pohřbila celodenní úzkostlivé snahy vyhnout se umazání koloběžek blátíčkem.

A kdo ji neumyl, tomu na ní schne bláto dodnes…

Mapka s trasou