Paneuropa Radweg – poslední CZ etapa

To, co nevědomky započalo už v prvním roce, kdy jsme začali koloběhat (2014), se včera konečně podařilo dokončit. Přimhouříme-li očko, a odpustíme-li si pár set metrů tu a onde, máme kompletně projetou českou a německou část Panevropské cyklotrasy Praha-Paříž.

A long time ago…

Všechno to začalo vlastně už během prvního vícedenního výletu na koloběžkách, kdy jsme projížděli příhraniční signálku v Českém lese, která měla ale tak příšerný povrch, že jsme na jednom místě na chvíli překročili hranice a i těch pár kilometrů po německých cyklotrasách nás utvrdilo v tom, že se sem musíme vrátit. A také, že ano.

Trasu jsem naplánoval podél geocachingových trailů, kterých bylo hned u hranic požehnaně a koncem června léta páně 2014 jsme si vyrazili užít německý cyklo-asfalt, hladký jako sklo, který pokrýval cyklotrasy v místech bývalých železnic.

Kromě Radroute Vizinalbahn, Bockl Bahntrassen-Radweg, které svým názvem přímo odkazují na dobu, kdy se zde místo cyklistů proháněly vlaky, jsme ale v polovině cesty narazili i na označení PAN a obrázek kola ve vlajce EU. Tehdy jsme nad tím ještě asi moc neuvažovali, ale semínko bylo zaseto. Když jsem pak doma koukal na to, co všechno už máme za sebou (tehdy to byly dohromady asi 4 výlety), zjistil jsem, že kromě těch několika desítek kilometrů v Neměcku, máme projetých i cca 25 km české části paneuropy ze Stříbra do Plzně. To už zaseté semínko začalo klíčit a myšlenka, že bychom to jednou mohli projet celé, natrvalo zakořenila v mé mysli.

Tohle všechno si vymýšlím, protože po skoro třech letech nemám vůbec tucha, kdy nás poprvé napadlo to projet celý.

Začátkem roku 2015 už byl plán na projetí kompletní německé části víceméně hotový. To, že se poblíž trasy nacházely dvě obří technická muzea, která jsme chtěli tak jako tak v průběhu roku navštívit, byl příjmený bonus. Než jsme se ale vydali do Německa, stihli jsme na jaře během dvou výletů absolvovat další české části. Z Bělé nad Radbůzou do Stříbra a pak trošku nesystémově z Prahy do Řevnic (i když tenhle výlet končil mimo trasu na Karlštejně).

O letním putování Německem, jsem se tu rozepisoval hnev v prvních postech. To jsou sice jen zkopírované a neupravené poznámky z Evernotu, ale o průběhu takřka dvoutýdenního putování podávají celkem slušné svědectví.

Technik Museum Speyer

Současnost

Zbytek roku 2015 a celý rok 2016 utekly jako voda a v nás, nebo teda ve mně určitě, pořád hlodala myšlenka, že když už máme projetou prakticky celou německou část (včtně asi dvou kilometrů ve Francii), měli bychom dokončit i tu českou, ze které zbývalo nějakých 80 km mezi Plzní a Řevnicemi. Trasu jsem měl ostatně naklikanou snad víc než rok.

Prodloužený víkend okolo Velikonoc se konečně jevil jako ideální termín, i když předpověď počasí nebyla nic moc. Stejně tak nebyly nic moc naše letošní výkony a výškový profil trasy slibující takřka 40 km stoupání. Pln obav, zda to vůbec budeme schopni ujet, jsem udělal drobnou úpravu a místo startu v Plzni, jsme začali už ve Vejprnicích a protáhli tak trasu na příjemných 90 km.

Navzdory všem předpokladům, se nám ale dupalo kupodivu velice dobře a počasí, i když vskutku aprílové (pokud by byl duben v kalendáři zhruba na místě listopadu), nás také moc netrápilo. Být o 10°C víc, člověk by podle všech těch rozkvetlých stromů podél cesty, skoro řekl, že je opravdu jaro. Trochu tomu nasvědčovaly i otevřené zahrádky v hospodách, kde jsme se zastavili. I když byly jen dvě a pokaždé jsme seděli venku úplně sami.

Jaro, prej…

V Rokycanech na mě dýchla nostalgie, protože jsme projížděli těmi samými místy, kudy jsem se jako malý špunt proháněl na kole. Co ale byla dřív blátivá stezka podél Klabavy, se nyní proměnilo v opravdu pěknou cyklostezku, která se svým povrchem i okolím může rovnat tomu, na co jsme byli zvyklí v Německu. Od Rokycan přes Kamenný Újezd až po Dobřív bylo vidět, že česká společnost bohatne a cestu lemovaly výstavní vilky dávající zapomenout na éru šumperáků.

Kousek za Dobřívem se trasa stočila do lesa, ve kterém se podle všeho měly nacházet zbytky hradu Vimberk, který jsem zvolil za naše nocoviště. Ten jsme vzápětí skutečně našli a bylo to opravdu příhodné místo k přespání. Ale problém hradů obecně je teb, že se stavěly na nepřístupných místech, takže jsme museli koloběžky odstrojit a postupně vše přenést přes cosi, co byl možná kdysi hradní příkop.

Vimberk

Následovala stavba přístřešku, ohýnek, večeře, uhašení ohýnku, spánek, déšť, ranní sraní, balení, nošení věcí zpět přes ‚příkop‘ a tradá do posledního kopce za Strašicemi, kde se profil trasy lámal a sliboval takřka 50 km dlouhý sjezd. Ten skutečně přišel, i když ho prokládaly mnohé hrbolce a pár skutečných dokopců.

Zbytek už jen telegraficky.

Několikrát se nám podařilo předjet jednu a tu samou skupinu cyklistů, protože očividně nebyli schopní se dohodnout jak a kam dál. Maniac si upletl pomlázku, čímž splnil druhý sekundární cíl celého výletu (prvním byl test plachty). Rolandík se zase posral. Mlékomat neměl čoko-mlíčko. V Neumětelích se úplně všechno včetně fotbalového klubu jmenuje po Horymírovi. Kdyby tu měli pivovar, bude desítka Šemík a dvanáctka Horymír. Počasí nabídlo i sníh a krupky. Rolandík trasu omylem naklikal do Třebáně, ale stejně jsme jeli až do Řevnic, což nám vyneslo první letošní padesátku.

Dokonáno jest. 21 dní strávených na cestách. Více než 900 km v nohách a celá česko-německá část paneuropy je za námi. Samozřejmě nám chybí projet pořádný kus Francie, než si budeme moci celou tuhle trasu odkšrtnout. To je ale vzhledem k aktuálním plánům, které zahrnují jiné a snad i mnohem zajímavější výlety, otázkou dosti daleké budoucnosti.

Mapa s trasou

Zahrnuje všechny výlety, včetně těch, které paneuropu jen tak lízaly. Barvičky označují roky, kdy jsme danou část absolvovali.

  • Fialová – 2014
  • Růžová – 2015
  • Oranžová – 2017