Okolo Domažlic

Pěší výlet v okolí Kdyně se nám zjevně líbil, protože jsme hned týden na to vyrazili do stejných míst znovu, tentokrát už s uzdraveným Maniacem (tentokrát jsem na rýmičku umíral já) a samozřejmě na koloběžkách. Tenhle příspěvek je psán v srpnu, takže je dost těžké si nějak vybavit, co se vlastně během výletu dělo. Ale bylo to nějak takhle. Hurá vlakem do Domažlic, pak kolem velkého rybníka a památných stromů do Korábské vrchoviny, kde jsme nenápadně minuli Rýzmberk, proti čemuž nikdo nic nenamítal, protože si toho jednak nikdo nevšiml a druhak to tak prostě máme, ty hrady na kopcích nějak moc nedáváme.

Pravda, díky tomu retrospektivnímu psaní se musím sám sobě trošku pousmát, protože teď už třeba vím, že necelé dva měsíce na to jsme tlačili koloběžky na Čerchov, ale o tom až později.

Pak už následovala první a téměř poslední letošní mžikáčková louka, kdesi nad Branišovem a dlooouhý (no zas tak dlouhý zase ne) sjezd následovaný opět skoro stejně dlouhým dokopcem k Nové vsi, nad níž stojí ta podivná rozhledna. Měli jsme to štěstí, že jsme se tam potkali s jejím stavitelem a majitelem, se kterým jsme si zanadávali na poměry a na vandaly a pak už to byl zase fičák do Koutu, kde jsem se těšil do pivovaru. Ten jsme opět nějak minuli. No oni tam stejně jen vaří pivo a nemají výčep. Nejspíš.

Následoval viadukt, jakože highlight výletu a pak už zase domažlické nádraží s podivnými existencemi.

Mapka s trasou