Mýtina

Hekyho pozvání na víkendovou pařbu na Mýtině jsme využili k tomu, abychom si v pátek upekli buřta, pokecali s Blue-Jackem a v sobotu strávili celý den na koloběžkách v příhraničí. Plán cesty byl v podstatě jen jakési kolečko kousek za hranice a zpět.

A stalo se to zase. Sotva jsme překročili v podstatě imaginární hranici, chtě nechtě nás zasáhla ona dobře známá atmosféra Německa. Všechno najednou vypadá tak nějak lépe, úhledněji, dokonce i slepice a husy, na které jsme narazili v první vísce, byly tak nějak hezčí. Samostatnou kapitolou jsou pak silnice a cyklostezky respektive jejich povrch.

Díky podcenění domácí přípravy nás (ano, dokonce i mě) překvapilo městěčko Waldsassen se svojí monumentální bazilikou patřící k přilehlému cisterciáckému klášteru. Opulentní barokní výzdoba mi připomněla klášterní knihovnu v Admontu a celkové vyznění místa mě zase trochu víc navnadilo na naše říční putování. Vedlějším efektem tohoto navznazení je cestovní horečka, která u mě propukla celý týden před odjezdem.

Waldsassen

Krom baziliky jsme okusili i místní kuchyni. Ta úplně místní nebyla, byla řecká, i když svým složením to byla vlastně taková bavorsko řecká fúze. Z Řecka si vzalo suroviny a recepty, z Bavorska tu prapodivnou touhu namamlat tři rizná jídla a dvě různé přílohy na jeden talíř.

Cestou zpět k českým hranicím jsme potkali na lamy na procházce. Těsne u hranic pak památník divokému odsunu Němců, kteří tudy byli pravděpodobně hnáni po skončení války.

Mapa s trasou