Moravské Toskánsko

Stejně jako mnoho jiných výletů, je i tohle oblast, kam jsem se chtěl už nějakou dobu podívat. Ono se stačí podívat na většinou dost stylizované fotky a člověk ihned pochopí, proč se jihomoravské oblasti v okolí Kyjova přezdívá právě Toskánsko. Skoro až surrealisticky zvlněná krajina tvořená převážně poli a vinicemi, ze kterých občas vyčuhuje věž kostelíka nebo koruna osamoceného stromu, je rájem nejen pro fotografy.

A dnes už tradiční první květnový víkend trávený ve Velkých Pavlovicích, nám dal ideální příležitost udělat si tam celodenní koloběžko-výlet. Ten začal cestou prastarým vláčkem motoráčkem do Mutěnic, odkud pokračoval po cyklostezce s příznačným názvem Mutěnka, která vede v místech bývalé železnice do Kyjova. Hned po prvních pár (asi 10) kilometrech přišla první občerstvovací zastávka v restauraci Na Nádraží, kde nás poprvé, ale rozhodně ne naposled dohnali naši cyklisté Heky a Zet, kteří vyrazili sice chvíli po nás, ale odpustili si cestu vlakem a šlapali rovnou z Pavlovic.
Kousek za zastávkou už jsme ale odbočili z železniční rovinky do zmíněné zvlněné krajiny a z výletu se na dlouhé hodiny stala signálková klasika s nekonečným tlačením koloběžky do kopce střídaným poměrně krátkými sjezdy. A ačkoliv nám počasí přálo, pro dramatické záběry fotoaparátem, jaké člověk vídá na internetech, nebylo ostré, takřka letní slunce zdrojem zrovna ideálního světla.

Když přišel čas oběda a tedy i čas marného hledání nějaké solidní a hlavně otevřené restaurace na moravském venkově, našli si nás opět ciklisti právě ve chvíli, kdy jsme my v Šardicích našli kýženou restauraci s králíkem. Králík nebyl na menu, jen tam tak hopkal a vlastně vůbec netuším, proč ho zmiňuji.

Následně se opakoval scénář z první zastávky, kdy jsme my takřka ihned po jídle vyrazili na cestu, zatímco chlapci na kolech zůstali a dál popíjeli, aby nás mohli potkat zase v nějaké další knajpě.

Naše vytyčená trasa pomalu opouštěla „toskánská“ políčka plná řepky a přivedla nás do snad nejdelší vesnice na světě Hovorany. Popis je to čistě subjektivní, daný hlavně tím, že píseň, která se linula z místního rozhlasu jakožto přání k narozeninám místní seniorce a doprovázela nás po celou cestu skrze obec, se nám zdála opravdu nekonečná.

Pak už jsme jen zkušeně minuli rodiště TGM a dorazili zpět do Mutěnic, kde jsme se, jak jinak, opět shledali s našimi cyklisty, kteří nás ostatně celou dobu stalkovali na google mapách, takže se nebylo moc čemu divit. Čemu jsme se ale podivovali, byla jejich (hlavně jednoho z nich) schopnost, stále ještě se udržet v sedle.

Snad i proto, jsme byli poměrně sebevědomí, když jsme domlouvali závod v pravdě top-gearovský. Vlak vs. kolo. My vlakem zpět do Pavlovic, cyklisti… ale to je snad jasné, ne?

Vyhráli jsme. Tedy alespoň dojezdem na nádraží. Celkovým vítězem se však stal heky.