Mikulovsko

A je tu další z pokusů vybavit si více jak půl roku staré koloběžkování. Datum příspěvku je sice červencové, ale to má jediný důvod, totiž zachovat jakž takž chronologii událostí. Ve skutečnosti je psán v březnu 2017.

Naším cílem byla jednak akce nazvaná Letní putování po vinařských stezkách Mikulovska, která se konala v 16. července v Dolních Věstonicích, druhak jsme v následujících dnech chtěli objet kompletní Mikulovskou vinařskou stezku čítající as 80km.

Přijeli jsme už v pátek 15., ubytovali se v kempu U vody, kde nám rázná majitelka a dcera místního vinaře prozradila, že ona akce je jaksi prapodivná, což jsme druhý den zjistili na vlastní kůži taky.

Hned první večer jsme se vydali do vsi hledat nějaký otevřený sklípek. Z prvního, který byl asi 200m od kempu se nám ještě podařilo odejít, z druhého už ne. Starý pán trvale žijící v Brně, který si sem jen jezdí „odpočinout“ na vinohrad, si s námu povídal do nočních hodin.
Pak už si pamatuju jen hodně pozdní večeři a zvláštní servírky

Akce druhý den s lehkou kocovinou a nic moc počasím, by se dala shrnout do věty: Udělali vinařskou cykloakci, ale přijeli jim na ni lidi, tak je aspoň oškubou.
Princip byl v tom, že dostaneme skleničku, mapičku se zastávkami u jednotlivých vinařů a tam za drobný peníz ochutnáváme jejich vína.
Dorbný peníz moc drobný nebyl, někteří vinaři se tvářili, že je otravujeme a celé to korunoval doprovodný program neprogram na startu/v cíli, kde pro jistotu bylo pekelně drahé úplně všechno.

Následující dva dny strávené na Mikulovské vinařské cyklotrase nám ale podstatně zlepšily náladu i proto, že náhdoně navštívení vinaři, kteří měli otevřené sklepy mimo jakoukoliv akci, byli mnohem přívětivější a levnější, než ti z předešlého dne.

Ještě zmíním, že jsme přespali na Jáňově dvoře v otevřené stodole, která zároveň sloužila jako zázemí pro „kemp“, který zde provozují na dvorku.

Jáňův dvůr

Mapa s trasou