Krajem kněžny Káči: V dohledu hradu Rabí

První z trojlístku výletů po bývalém panství Lamberků. Inspiraci pro tento a následující dva výlety jsem čerpal z webu cykloRadky. No a kromě názvu jsem vlastně doslova okopíroval i trasu, která tvoří okruh se startem i cílem v Sušici.

Optimista by řekl, že trasa povede mírně zvlněnou krajinou, já jsem při pohledu na profil nabyl dojmu, že se bude opět jednat o pěší výlet se sjezdy. Nakonec to ale zdaleka tak hrozné nebylo, což přisuzuji hlavně faktu, že celá cesta vedla po, místy až překvapivě kvalitních, asfaltkách.

Rabí pohledem ze silnice od Budětic

Jen co jsme vytlačili první kopec, který začínal hned za Sušicí, čekal nás sjezd až k hradu Rabí, který jsme měli v plánu navštívít už při našem loňském Otava trailu. Zatímco loni zvítězila lenost a odpor k poměrně dlouhé zajížďce, letos šlo tuhle obří zříceninu opravdu jen těžko minout, takže jediné na co jsme rezignovali, byly prohlídkové okruhy a spokojili se návštěvou liduprázdného nádvoří.

Z Rabí pokračovala cesta do Nezamyslic, kde jsme se chtěli stavit na oběd ve – slovy cykloRadky – vyhlášené hospodě u Kopů. Hospoda vyhlášená možná je, byla ostatně narvaná k prasknutí, ale dle mého skromného názoru, to rozhodně nemůže být kvalitou jídla. Krom toho se na nás hositnský celou dobu tváři, jako by nás místo obsluhování, chtěl spíš zabít (možná jsme ho neměli pomlouvat tak nahlas).

Nezamyslice ale přeci jen nějaký  highlight mají. Je jím Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se tyči na návrší nad obcí a tvoří tak přirozenou dominantu širokého okolí. Krom toho se v obci nachází i muzeum kostelů, které jsme ale s lehkým srdcem minuli.

Další stoupání, další zastávka – Frymburk. Tady mají taky kopec, ale ne tak velký a místo kostela zde na malém paloučku stojí jen kaplička v místech, kde kdysi stávala trvz či hrádek Želenov. Nám tenhle plácek posloužil ke krátkému odpočinku v trávě.

Z Frymburka pokračovala cesta lidupráznou krajinou pošumaví po moc pěkné silnici a mě jen udivuje, že tudy nevede žádná oficiální cyklotrasa. Dokonale hladký asfalt, remízky, louky plné barevného kvítí, moře odkvetlých pamelišek a hlavně… hlavně žádná řepka. Těchhle pár kilometrů mezi Frymburkem a Krejnicemi, povzažuju za jedny z nejhezčích, které jsme letos udupali.

cesta mezi Frymburkem a Krejnicemi

Když jsme doslova protlačili koloběžky několika dalšími vískami, čekal nás konečně pořádný sjezd až do Žihobcí (pevně doufám, že se to takhle skloňuje). To je vesnice, kde mají zámek (tam jsme nebyli) a fotbalové hřiště s hospodou (tam jsme byli), kde se zrovna, stejně jako snad na všech podobných hřištích po celé republice, hrál pralesní fotbal. Tahle příjemná občerstvovna nebyla ani na mapě a nezmiňovala ji ani cykloRadka ve svém článku (hostinec u Kopů zmínila pětkrát!), čímž se v mých očích, jakožto průvodce, definitivně odepsala.

Po návratu do Sušice, kde vedla cesta podél řeky a vodáckého kempu, v nás pohled na lidi kolem táboráku vody vyvolal nápad, že zbylé dvě trasy krajem kněžny Káči absolvujeme během jednoho víkendu se základnou právě tady.

Mapa s trasou