Krajem kněžny Káči III: Po hranicích Lamberského panství

Po ne úplně vydařeném výletu z předchozího týdne jsme si chtěli trochu spravit chuť. Maniac dával jasně najevo, že by taky rád někam vyrazil a dokonce se uvolil, že výlet odřídí ve vypůjčeném berlingu. Nechtěl jsem nic slibovat. Pořád jsem měl před očima procházku podél Berounky na Věžku, kde jsem doufal v neméně barevný podzim a nestálo by nás to skoro žádné logistické úsilí.

Pořád jsme ale měli restík v podobě posledního z trojlístku výletů Krajem kněžny Káči, (který bych sice mohl začít zkracovat jako KKK, žel tahle zkratka není politicky korektní), a tak jsem s vidinou barevné podzimní Šumavy oželel Věžku a v sobotu brzy ráno jsme vyrazili do Žihobce. Vesnici díky těmto výletům známe už jako vlastní boty, cestu tam z Plzně ovšem nikoliv. Tak se stalo, že jsme těch 100 km s mým precizním navigováním jeli skoro 2 hodiny.

To byl první drobný fuckup.

Tím dalším byla moje nerozhodnost, zda trasu, která původně vedla zcela mimo Kašperk, přeci jen nestočit ku hradu, což by obnášelo opravdu dlouhé a nepříjemné stoupání, po němž by následovalo další dilema, zda se vydat z Kašperku na Sedlo, kterému vévodí krásná rozhledna. Abych byl přesnější, fuckupem vlastně nebyla ona nerozhodnost, jako spíš rozhodnutí samotné, které v obou případech vyšlo kladně.

Z příjemného koloběžko-výletu, který sám o sobě zahrnoval krásné výhledy do podzimní krajiny se tak již v jeho první polovině stala pěší procházka do táhlého kopce, tak táhlého, že jsme letos táhlejší snad nešli.

Alej pod kostelem Narození Panny Marie ve Strašíně

Onen kopec končil až těsně pod Kašperkem, kde jsem si s hlavou plnou vzpomínek na krásný výhled z Pustého hrádku směrem k hradu (byli jsme tu pěšky s Kriss a Zetem před 7 lety) usmyslel, že půjdeme nejdřív tam a pak teprve k hradu, protože je to tak nějak po cestě. Co mé vzpomínky už neobsahovaly, byla drobná skutečnost, že od hrádku k hradu v podstatě nevede schůdná cesta. Nějak jsem si v tu chvíli vzpomněl na chlapíka, který si ke své koloběžce v Českém ráji přidělal popruh.

Na hrad, který byl v obležení mototuristů jsme nešli a místo toho jsme se celí natěšení naskočili na koloběžky pustili se po (žluto)červené turistické značce z kopce. Bohužel zatímco onen super-táhlý kopec byla příjemná asfaltka, turistická cesta dosahovala kvalit spíše našich tradičních mezinárodních cyklotras, místy to bylo dokonce tak špatné, že jsme nakonec vyjeli z lesa na prosluněnou louku s výhledem na Sedlo a jali se zde krátce poležet.

To už jsem nemyslel na nic jiného, že výstup na Sedlo z této strany taky není žádný med. Vlastně jsem si dost živě vybavoval skupinku cyklistů, kteří před těmi sedmi lety šli dolů proti nám a svá kola nesli. Idioti, říkal jsem si tehdy. Sem s koly. Idioti.

Karma!

Vzápětí se ukázalo, že snášet tím svahem dolů kola bylo možná idiotské, ale snažit se tím samým svahem nahoru vyrvat koloběžky, to může napadnout jen skutečně retardovaného jedince.  ¯\_(ツ)_/¯

Alespoň, že rozhledna byla stejně pěkná jako tehdy. Jen výhled trochu kazil opar, který se ne a ne rozplynout a taky slunce, které se sice pomalu klanělo k západu ale ne dost na to, abychom na vrcholu rozhledny zažili zlatou hodinku. Kvůli okolnímu porostu je dobrý výhled opravdu jedině západním směrem.

Výhled ze Sedla na Kašperk

Cesta ze Sedla byla, podobně jako z Kašperku, sice z kopce, ale opět to bylo spíš utrpení, během kterého se mi honilo hlavou, že jestli se ta koloběžka nerozpadne teď, tak už nikdy. Nerozpadla a nás už, kromě jedné kešky, čekala jediná zastávka. Žihobecké hřiště/kemp/koupaliště, kam jsme se těšili celý den, ale  k naší smůle jsme tam dorazili až po skončení zápasu pralesní ligy, kdy se všichni pomalu rozcházeli domů a na grilu zbyla poslední už jen poslední klobása. Prý moc dobrá nebyla…

Loni a předloni to byl trojlístek Baroko na Kralovicku, letos kněžna Káča v pošumaví. Mně nezbývá, než pomalu začít vymýšlet plány na další sezónu. Popravdě jich sice mám celkem dost, ale co se jednodenních výletů v našem kraji, ty mi nějak dochází. Stačí se ostatně podívat na naší mapu projetých/prošlých tras. Inu, třeba to pojmeme víc víkendově, kdo ví.

PS: samozřejmě jsem se opět posral. Ale až na cestě zpět. V poli u krajnice.

Mapka s trasou