Enns Radweg

A tohle je přesně ten důvod, proč jsem si založil tenhle blogísek. Chtěl bych alespoň stručně shrnout náš pětidenní výlet podél řeky Enže, ale s více jak půlročním odstupem si za boha nejsem schopný vybavit jakékoliv detaily, ze kterých by šlo dát dohromady ucelený text přibližující naši cestu. Nic naplat, zkusím zapátrat v paměti a v historii různých chatů, kde jsem někomu popisoval naše utrpení a s pomocí fotek to zkusím zrekonstruovat alespoň v pár bodech.

2.6 2016 – Den první

Tohle je nejlépe zmapovaný den, protože jsme většinu z něj strávili v autě/vlaku/autobuse a byla spousta času na psaní poznámek a výkřiků do tmy

Vstáváme v půl třetí, sedáme do auta a míříme do rakouského Linze. Ještě pořádně nevyšlo slunce a už tušim, že tohle bude opravdu pořádnej fuckup trip…

Fuckup #1 dálnice do Lince ucpaná, vypadá to, že tak tak stihneme vlak v 7:14
Fuckup #2 v Linci není kde zaparkovat, rezignujem a parkujeme u nadráží s tím, že nás to bude stát 50€
Fuckup #3 vlak nejede v 7:14 ale v 7:03. Na peron vbíhame v 7:00
Fuckup #4 na trase je výluka a musíme koloběžky s bagáží rvát do zájezdového autobusu.Je 8:15 minut prvního dne dovolený.

K tomu všemu celý den leje jako z konve.

Jakmile ale přijíždíme do cíle, respektive na start naší cesty v Radstadtu, vyčasí se a na cestu se vydáváme za slunečného počasí…

  • cesta vede celou dobu podél řeky
  • sbíráme pěkný keškotrail
  • odpoledne přichází přeháňky
  • kvůli dešti riskujeme nocleh pod přístřeškem u fotbalového hřiště

Najeto 47 km

Rozvketlé alpské louky nás provázely celou první polovinu cesty

3.6. 2016 – Den druhý
  • dopoledne přeháňky
  • všude podél cesty krásné hory
  • dlouhé minuty pozorujeme kluzáky vzlétající z letiště, které je svřené mezi dva horské hřebeny
  • odpoledne odbočujeme k první zajížďce, na jejímž konci je velký hrad, krpál jako kráva… hrad má zavřeno
  • zobeme MRE pod hradem, i nejake pani na zahrade
  • blížíme se k Admontu, cestou se nám otevírá nádherné panorama s horskými masivy, jemuž vévodí vyvýšenina s poutním kostelem Frauenberg an der Enns
  • máme problémy najít místo na spaní, na první pohled ideální chajda uprostřed louky bohuel skrývá myslivce, který z nás není zrovna dvakrát nadšený. Nakonec spíme pár km od Admontu kdesi v lese u cesty

vlevo kostel Frauenberg

4.6. 2016 – Den třetí

Hned z rána přijíždíme do Admontu, kde chceme navštívit klášter a hlavně jeho knihovnu. Je zavřeno, tak v parčíku rozkládáme a sušíme věci, které přes noc znatelne zvlhly. Když se konečne dostáváme dovnitř, padá nám čelist. Celý klášter je jedno velké muezum, kterému vévodí největší klášterní knihovna na světě. Začíná pršet a následně s přestávkami prší celý zbytek dne.

knihovna v Admontu

Kousek za Admontem padá Enže do hluboké rokle, kde sledujeme české vodáky trápící se v peřejích. V nejnižším bodě rokle je motorest s „českým“ jídelníčkem a jakýsi eko-vzdělávácí parčík pro děti.

Cesta dál pokračuje tunelem, kam cyklisti nesmí, objížďka je sice chvíli do pořádného kopce, ale zato následně vede moc pěknou roklí.

Stále nepřestává pršet, začínáme přemýšlet o penzionu, ale všude je plno, Nakonec na mapě najdu nedaleký kemp. Ukazuje se to jako fajn volba. Je levný, mají chatky, sprchy, teplé jídlo.

5.6. 2016 – Den čtvrtý

Opouštíme kemp, vracíme se k toku Enže a za stále se zhoršujícího počasi přijíždíme do Altenmarktu, abychom zde už v pořádném dešti opustili tok řeky a vydali se poněkud náročnější alternativní cestou přes národní park Kalten Alpen.

Před sebou máme nejdelší úsek mimo jakoukoliv civilizaci, nejdelší a nejbrutálnější stoupání, ale také nejdelší a nejhezčí sjezd podél potoka Groser Bach podél jehož toku kdysi vedla dřevařská úzkokolejka, která nyní, již bez kolejí, slouží jako cyklotrasa. Co tu po železnici ale zůstalo, je 19 tunelů, z nichž nejdelší má přes 300 metrů. Před delšími tunely stojí vždy solární panel, bouda s bateriemi a v tunelu je řada slabých světel spouštěných fotobuňkou.

Někde v půlce sjezdu narážíme na bivak platz, který má lepší vybavení, než kdejaký český kemp.

Zhruba ve třech čtvrtinách sjezdu přijíždíme k velké chatě, která v sezoně slouží jako hospoda. Máme štěstí, nikdo tu nění, takže si steleme přímo na kryté zahrádce zavřené hospody.

6.6. – Den pátý

Dokončujeme sjezd skrze tunely a v Reichramingu se opět napojujeme na Enži. Zbytek dne mám tak nějak zastřený, rozhodně jsme museli projet Steyerem, který si vůbec nepamatuju. Pak zase začalo pršet, pak tam byla obří elektrárna… Nu a nakonec město Enns, kde se Enže vlévá do Dunaje

Tady jsme si po chvíli váhání a se 70 km v nohách řekli, že už to dodupeme do konce a podél Dunaje to dodupali až zpátky do Lince. Maniac si záměrně udělal na krásné dunajské cyklotrase takové nějaké kolečko tak, aby měl v nohách celou stovku:-)

Linec, ač hnusné průmyslové město, jsme přejeli prakticky celý tak, že jsme ani jednou nemuseli opustit cyklostezku. Mnohá česká města včetně Plzně mají ještě co dohánět.

Pak už jen noční cesta kolem Temelína domů.

Obecné postřehy
  • V Alpách teče v každém potoce, ba i vetší řece, čistší voda, než si u nás doma napouštímě do vany
  • Koloběžky opět fungovaly jako spolehlivý icebreaker, i když jsme neměli tolik příležitostí bavit se s místními, jako v Německu
  • Zcela nepřekvapivě je tu draho
Mapa s trasou