Bitva u Sudoměře

Ačkoliv by se podle titulku mohlo zdát, že jsem se dal na psaní příspěvků pro wikipedii, budu muset hned v úvodu případné historie chtivé čtenáře zklamat. Bitva u Sudoměře respektive její  kvazi-rekontrukce, byla pouze cílem dalšího výletu na koloběžkách.

Ten začal pár kilometrů za Pískem u vísky Záhoří. Následoval rychlý sjezd k Otavě, podél které jsme skrz Písek a Putim dodupali až k soutoku s Blanicí. A zde popis cesty končí, protože netuším, koho by mohl zajímat, navíc je na konci postu obligátní mapka.

Putim

Čeho bych se rád dotknul, jsou dojmy z celé cesty. I když přírodě panuje stále spíš takové předjaří, sem tak kvete pár kytiček, včeličky pilně opylovávají (tuhle větu dejte dětem klidně do nějakého diktátu) kočičky a barev kolem sebe moc neuvidíte, je Písecko zkrátka hrozně hezký kraj. Parádní cyklotrasa podél Otavy, malebné vesničky jako Putim a všudypřítomné rybníky se mi dostlay pod kůži a samotného mě překvapilo, že jsem k tomu nepotřeboval ani rozkvetlé nebo šťavnatě zelené stromy.

Cíl cesty, tedy bojiště bitvy u Sudoměře už byla vlastně jen taková třešinka na dortu. Nejvíc mě překvapilo, že navzdory davům lidí, minimálně čtyřem stánkům s trdelníky, ze kterých mívám tik v oku a ne příliš přesvědčivé rekonstrukci bitvy, se mi to vlastně celé hrozně líbilo. V čem jsem zalíbení ale opravdu nenašel, je mohyla Jana Žižky, která svojí hrůzostrašností překonává mnohá dílka z databáze Křížků a vetřelců navzdory tomu, že vznikla celá desetiletí před epochou tzv. normalizačního umění.

Na závěr bych jen dodal, že ani tento výlet se neobešel bez drobných logistických fuckupů. Od mé neschopností jakkoliv operovat s čímkoliv, co slouží k přimontování koloběžky na auto, přes blátivou hráz Škaredého rybnika až po nevrlého výpravčího v Ražicích. A to jsme prosím pěkně ani nejeli vlakem!

Mapka s trasou